Labyrintem

Třináct nocí

Autorka:  Istar Halabába
Beta:  Jezinka
Páry:  není řečeno
Varování:   21+ , sexuální obsah, mučení, utrpení, velmi smutné a depresivní
Shrnutí:   Další podoba lásky.

Poznámka autorky:   Mám pro vás hádanku. - Co je to? Je to slash?





Zdá se mi sen. Probouzím se z něj s bolestným výkřikem. Ten sen je o tobě, zase o tobě. Nemám jiné sny než o tobě. Po celé dlouhé měsíce. Těšil jsem se, že spolu oslavíme naše výročí, ale žádné výročí nebude. Nebyl to ani celý rok, co jsi se o mě blízce zajímal. Vlastně ne o mě, jen o mé tělo.

Teď už si to dokážu přiznat. Mé tělo... Můj hrudník se srdcem bušícím pod tvým chodidlem, má záda živě vnímající konečky tvých tmavých vlasů, mé objímající paže, mé chvějící se nohy, mé ruce se snaživými prsty, moje... Ne, už dost. Slzy. Tohle jsou moje slzy. Před tebou jsem nikdy neplakal. Před tebou jsem se snažil být vždy tvrdý, silný, hrdý, a přesto tobě podřízený. Tak jsi to měl rád.

Rád ses mě dotýkal. Stále cítím tvé chladné prsty, v nichž je skryta nesmírná síla. Ještě dlouho si budu moci prohlížet modřiny, které mám jako připomenutí tvých dotyků. Vždy jsi chtěl, aby na mém těle zůstaly tvé stopy. Stopy po tvých prstech, zubech, po tvém uspokojení. Označoval sis mě jako svůj majetek. Byl jsem tvůj, celý tvůj. A znal jsi mě. Zvenku i zevnitř. Můj mozek, který jsi trénoval při vyučování, mou schopnost citu, kterou sis přivlastnil, mou duši, která chtěla být s tebou. Stále. Ale už je po všem. Odmítl jsi mě.

Tvá poslední slova před tvým včerejším odchodem: "Až se vrátím, už tady nebudeš." Dal jsi mi dva týdny času, pak skončí prázdniny. Ty, učitel, se navrátíš ke své práci a já, tvůj bývalý žák, musím zmizet z tvého bytu, z tvé blízkosti. Nemusím ale zmizet z tvého srdce, toho jsem ušetřen. Ve tvém srdci jsem nikdy nebyl, ty hrubý, lásky neschopný... Pane. Nechal sis tak říkat, nikdy jsem tě nesměl oslovit jinak. Tvrdil jsi, že je to proto, abychom se náhodou neprozradili. Náš vztah profesora a studenta musel být tajný. Ale už vím, že ti to vyhovovalo, tys byl vždycky pán a já tvé nic, pouhý tvůj prostor k využití.

Ach... Nevyčítám ti to, co víc jsem mohl chtít? Po nikom nemůžeme chtít víc, než je schopen dát. Měl jsem tvou blízkost, doteky, slyšel jsem tvůj hlas, tvé rozkazy, občas dokonce tvůj smích. Nevím, jestli sis všiml, jak moc na mě působíš.

Musím odejít včas, abych tu nebyl, až se vrátíš. Musím splnit i toto tvé přání.

Kam půjdu, s kým a jak budu žít?

Netuším.

A zbývá už jen třináct dní.

A třináct nocí.

KONEC